Etnikum neboli národ, je zvláštní pojem. V rámci jedné rasy se díky odlišnostem v přírodních podmínkách, vyvíjejí různé tradice, zvyky, náboženství. Po staletí se sousední etnika vzájemně obohacují, jejich kultury se v místech styku prolínají a vytvářejí další. V moderní historii planety ale tyto rozdíly zapříčinily několik konfliktů.
Etnické války se liší od těch o suroviny či zdroje. Jsou krvavější než jiné. Válčící strany jsou agresivnější. A to většinou proto, že všichni bojují za stejný princip – naše pravda je lepší než ta vaše! A to je spojuje. Pokud válku o peníze jako vůdce dokážete před svými lidmi převést ve válku kulturní, etnickou, máte jistotu, že za vámi půjdou až do pekla. Pojďme se podívat na několik příkladů z celkem nedávné historie.
Nacistické Německo a genocida Židů
Když se Adolf Hitler dostával k moci, použil jako společného nepřítele Židy. Podle něj za krizi německého hospodářství mohli oni. A lidé mu ve svém zoufalství uvěřili. Židé se tak stali lovnou zvěří a byli systematicky vyvražďováni za tichého souhlasu veřejnosti. Nacistický národ se semkl a dokázal povstat z popela a ovládnout Evropu. V koncentračních táborech tak za 6 let zemřelo na 6 000 000 nevinných lidí převážně židovského a slovanského původu.
Srebrenica, masakr Bosňáků
V Evropě byl od druhé světové války poměrně klid až do 90. let, kdy se začala rozpadat Jugoslávie. Nejvíce na to doplatili Bosňáci – národ muslimů v srdci křesťanských zemí. Právě u obce Srebrenica byly povražděny tisíce výhradně Bosňáckých mužů-civilistů. A protože se nejednalo o oběti války, mluví se o genocidě – největší v Evropě od roku 1945.
Rudí Khmerové, Kambodža
V sedmdesátých letech v Kambodži získali moc Rudí Khmerové – strana nacionalistů a maoistů. Ti během hrůzných 4 let vyvraždili až 3 000 000 svých odpůrců (učitelů, inteligence, politických vězňů…) a další statisíce donutili opustit zemi. Doposud byl potrestán jediný představitel strany.
Hutuové a Tutsiové, Rwanda
Tutsiové tvořili ve Rwandě jedno z výrazných etnik, druhým byli Hutuové. Protože je nebylo snadné odlišit, žili poměrně v míru. Ale vše změnila belgická kolonizační nařízení, která nutila místní přihlásit se k jednotlivým etnikům. Po rozpadu koloniální soustavy začali příslušníci jednotlivých národů bojovat o moc. Tutsiové, kterých bylo míň, byli majetní a zastávali úřady. Většinovým Hutuům se to nelíbilo a tak opozice došla k převratu a jala se protivníky vraždit, stejně jako „své“ umírněné lidi. Milion lidí byl zavražděn, 2,5 milionu odešlo do vyhnanství.
